Na výpravy jezdíme přibližně jednou měsíčně, někdy na den, jindy na víkend, sem tam je akce ve městě, za kulturou nebo sportem. Každá skupina, která se během roku schází na schůzkách, má svou vlastní tradici speciálních, někdy tajných výprav. Na několika dalších se sejdou dohromady holky, respektive kluci, na jiné jedou zvlášť mladší a starší členové. Některé jsou společné pro celý oddíl, další vznikají ve spolupráci s jinými oddíly.
Neboli zahajovací výprava, je úvodní výpravou nového oddílového roku. Koná se většinou třetí sobotu v září, v Praze nebo přilehlém okolí. Poprvé od tábora se zde po dlouhém čekání konečně opět sejdou všichni členové oddílu. Zde se děti se seznamují s plánem akcí, domlouvá se fungování družin přes další rok etc. Zahajovačka je také optimální doba pro příchod nováčků.
Sláva starých časů
Je tradiční akcí dnes již zaniklého střediska Lux, ve které se snažíme pokračovat. Několikadenní hra určená pro všechny členy celého střediska se koná na podzim jednou za dva roky a přibližuje historii i současnost českého či moravského města, v němž se toho roku odehrává. První ročník, který Lumturo absolvovalo, se odehrával ve městě Písku v období tvrdé totality 50. let. Druhý ročník se zaměřil na zásobování obyvatel Kutné Hory, obležených divokými husitskými vojsky, třetí nás zavedl do nacisty ovládaného Liberce. Poslední ročník se odehrál v husitském městě Táboře.
ExtremAkce
Nejdrsnější z lumturáckých akcí se koná pravidelně od podzimu 2004, kdy jsme se v doprovodu několika zdatných stalkerů vydali do záhadné a nebezpečné Zóny. Od této doby jsme se již několikrát pokoušeli překonat hranice a ilegálně prchnout z hluboké totality či před zákeřným spiknutím, které nám usilovalo o život…. Přespávali jsme v bývalém lágru, hledali vytoužené cíle jen podle nekvalitních fotografií (často marně), chodili rovnou za nosem podle GPS, ignorujíce cesty i překážky, měnili si navzájem své identity, vytvářeli desítky strategií na přežití a zdá se, že prozatím úspěšně. Extremakce se koná povětšinou o podzimních prázdninách a je určena pro vedení, R+R a případně starší skauty a skautky, kteří si během ní sáhnou na dno svých možností. Jde o fyzicky i psychicky náročnou akci, která má za cíl posílit fyzickou i psychickou odolnost jedinců i celého kolektivu.
Nadílka
Je tradičně celooddílovou akcí, její čas přichází většinou o druhém či třetím adventním víkendu. Na dva až tři dny vyrážíme do horských oblastí za sněhem, který občas na místě i nacházíme.
Nadílka je tradičním předvojem vánoční atmosféry pro všechny lumturáky. Vrcholem nadílky je sobotní večer se slavnostní večeří, příjemnou obsluhou a nabitým programem, kdy jedna scénka střídá druhou a zpěv vánočních písní utichá jen s dalším přívalem vánočních cukroví od maminek. Nechybí samozřejmě ani dárky, které si členové oddílu nadělují s vtipem a originalitou sobě vlastní.
Lyžák
O pololetních prázdninách vyráží skupina čítající skauty, skautky, rovery, rangers a vedoucí už několik let na hory, kde si užíváme společného lyžování na svazích v různých českých horách. Za posledních pár let jsme byli lyžovat např. v Peci pod Sněžkou či na Tanvaldském Špičáku.
Jupijou se koná každoročně na jaře již od roku 1987, kdy se poprvé sešly spřátelené pražské oddíly – Protěž, Bílý Albatros a Lumturo, aby se utkali v přátelském klání na poli hudebním. Hudební skupiny z jednotlivých oddílů zde reprodukují ve svém vždy originálním podání písně některých známých či méně známých autorů. Své soutěžní kategorie zde mají mladší děti (vlčata a světlušky), starší děti (skauti a skautky), roveři a rangers, a nechybí ani mimosoutěžní kategorie vedoucích, kteří vždy s nadšením dávají průchod svým hudebním dovednostem. Jupijou se již několik let koná v prostorách Divadla za Plotem v Bohnicích a jeho snad nejdůležitější součástí je také publikum, složené z fanoušků z řad rodičů, prarodičů, sourozenců a kamarádů všech účinkujících.
Invaze
Jde o čistě pánskou záležitost, během níž se v našich skautech probouzí duch bojovníka. Družiny se mění v roty, rádcové v četaře, vedoucí v generály, roveři v zaryté nepřátele. Na pozadí významných vojenských akcí druhé světové války, války ve Vietnamu či teroristického útoku v nitru Afriky se naši ostřílení hoši snaží splnit svou misi, dostát své vojenské cti, případně připnout na hruď vyznamenání. Na jejich kanadách již uvízl písek normandské pláže Utahu, bláto džungle vietnamského Železného trojúhelníku, prach polního letiště v keňském Entebbe či střepiny zbytků vzdáleného mostu v Arnhemu. Tradičními spolubojovníky nám jsou drsní hoši z 379. oddílu Ignis.
Anenky
Anenky nesou název po anenských loukách poblíž Dobříše, kde se v minulosti tato tradiční předtáborová trojdenní výprava často odehrávala. V současnosti se místa konání mění, název však již nikoli. Jedná se o poslední setkání celého oddílu v červnových dnech před táborem, na kterém vrcholí uplynulý oddílový rok a lehounce se poodkrývá rouška tajemství, která ještě dosud halí blížící se tábor a především s napětím očekávanou celotáborovou hru…
Tábor
„Tábor je vyvrcholením celého našeho ročního soužití. Na mnoho dní opouštíme civilizaci a vydáváme se do lůna divoké přírody, abychom se vlastními silami udrželi při životě. Spíme pod stany s dřevěnými podsadami, které si vlastními silami hotovíme. I stravování a noční hlídání tábora je na našich bedrech.
Tábor se obvykle koná první tři červencové týdny, pro světlušky a vlčata je o týden kratší.
Celými třemi týdny nás provází celotáborová hra, jejíž téma (Průmyslová revoluce, Indie, Vesmír, Budoucnost, Mafie, Vznik USA, …) dává ráz celému táboru. Od dobových obleků, změn jmen, jídel a ranního slova na den, tasmánskou oslavu Vánoc, večerní merendy s hudbou a divadly, fingované popravy a svatby. Každodenní soutěžní úseky hry vrcholí dvou až třídenní Honbou za pokladem, záchranou světa, krále, vlasti či krku, milovanou i proklínanou zároveň.
Program i organizaci tábora zajišťují stejní vedoucí, kteří se o děti starají během roku. A protože účastníci jsou většinou super, samostatní i spolupracující, bývá atmosféra fajn a málokomu se chce domů, jen vedení pak týden spí…